Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je něco shnilého v ČSSD aneb dezerce nebo útěk?

6. 12. 2009

Nějak se nám rozmnožila odcházecí mánie poslanců, zvolených za ČSSD. Poslední dobou se stále píše o tom, jaké jsou důvody odchodů poslanců z klubu ČSSD do neznáma. Samozřejmě jako člen ČSSD sleduji tyto odchody s určitým údivem, ale i s porozuměním. Jelikož něco o této straně vím a je mi jasné, že se nedá všechno svádět jenom na samotné aktéry těchto odchodů.

Začnu tím, že v roce 2003 při volbě prezidenta, cirka 27 poslanců za ČSSD zradilo svého kandidáta na tuto funkci. Proti této zradě se zvedla vlna nevole v celé členské základně. Vedení ČSSD ve své tehdejší podobě, která se moc nezměnila, neprojevilo ani nejmenší snahu, tento nehorázný podraz vyřešit a ty, kdo se postavili proti vlastnímu kandidátovi přimět aspoň k omluvě. Ba naopak od té doby se začal táhnout za ČSSD podivný puch, jakéhosi velikášství našich vyvolených, poslanců, senátorů, ale i krajských zastupitelů. K obrovskému korytu se prodrala skupina těch, pro které zrada je úplně normální způsob politiky. Každý průměrně myslící člověk ví, že pokud se problém neřeší, vrátí se zpět jako bumerang. Tehdejší pomsta Miloši Zemanovi za jeho dobrou práci pro stranu, umožnila skupině lidí v ČSSD, kterým nejde o nic více než o koryta, uchopit moc a zakonzervovat zatuchlé a špinavé poměry, které se táhnou s námi dodnes. V mnoha okresních a krajských organizacích se dostali k moci lidé, napojeni na různé podnikatelské a hospodářsko-ekonomické lobby, čímž tyto skupiny zároveň ovládly mnohé okresy a kraje. Zrada Zemana se stala jakýmsi výtahem k moci pro mnoho lumpů, kteří dodnes sedí v poslaneckých lavicích. Právě tito lidé, kolem minulého ministra vnitra a místopředsedy ČSSD Grosse i za asistence slabého Špidly, ovládli ČSSD. Dalo by se říci, že vyhrálo to nejhorší co v ČSSD vůbec kdy bylo.

Přiznejme si, že pod Paroubkovým vedením mělo dojít ke konsolidaci strany. Pod pojmem konsolidace se však začala budovat představa naprosté poslušnosti k vrchnosti. Co zaznělo z úst předsedy, nebo vládnoucí elity, ať ve vedení nebo v kraji, bylo dáno jako svaté a nezměnitelné rozhodnutí. V celém období od nástupu pana Paroubka k moci se nese v duchu mnohých vylučování nepohodlných členů. Popravdě však musím říci, že to začalo již za Špidly a Grosse. Byly vyloučeny stovky členů a to jen proto, aby si upevnila moc velmi nebezpečná klika v mnoha okresech a krajích. Když po volbách v roce 2006 došlo k jakési remíze a sestavit vládu mohla pouze ODS se dvěma malými koaličními partnery, nebo ČSSD s malým koaličními partnerem za tiché podpory KSČM, nebo ČSSD a ODS, bylo předneseno „památné“ prohlášení předsedy naší strany o puči. Kdyby v té době místo nenávistných útoků z té či oné strany, odešla ČSSD do opozice, byla by na tom mnohem lépe než dnes. Bohužel v čele ČSSD i v čele ODS už stáli dva nesmiřitelní kohouti. Přesto došlo k pokusu o sestavení vlády velké koalice a to i přesto, že Paroubek spolu se Zemanem, když byli ještě přátelé deklarovali, že velká koalice nebude. Říká se, že slovo dělá muže, ale v tomto případě slovo ze strany pana Paroubka dodrženo nebylo. A tak vznikla agenda 2010 , která náš program jaksi přizpůsobila možnosti vzniku velké koalice. Samozřejmě, že nutně muselo dojít k tomu, že někteří poslanci s tímto způsobem nemuseli souhlasit. Netvrdím však, že museli zradit. Mohli zůstat a hledat oporu v členské základně, kde bylo dost členů, kteří si také mysleli, že by bylo lepší nechat vítěze vládnout a jít do opozice. Místo toho přišla hysterie Nemohu spekulovat, co opravdu vedlo pana Melčáka a pana Pohanku,že se rozhodli tak jak se rozhodli. Pokud však dali najevo ochotu umožnit vládě vládnout a toto byl důvod pro jejich vyloučení, nemyslím si, že to bylo správné. Některá hlasování obou dvou pánů dnes ukazují, že teď už jim nejde o to nechat vládu vládnout, ale hlasují i pro sebevětší pitomost, kterou tato vláda zplodí. Pak přišla volba prezidenta. Jako sociální demokrat jsem doposud nepochopil, proč muselo dojít k tolika tlakům na poslance, aby volili Švejnara. Švejnar nebyl náš kandidát a s jeho názory by to ani nemělo logiku. Je mi jedno proč ho chtěli zelení, ale náš kandidát to nebyl. Přesto ve chvíli, kdy pan poslanec Snítilý dal najevo, že podpoří Václava Klause, rozpoutala se opět hysterická reakce v ČSSD, v tomto případě však ještě více neodůvodnitelná, než v případě minulém. U poslance Wolfa jsem měl problém, který jsem také přednesl na Krajské konferenci s jeho vzděláním. Osoba, která neumí opakovat jednoduchou větu a je v poslaneckých lavicích je nebezpečná a pro ostudu. O co lépe se zachovali Melčák a Pohanka proti „neschopnosti“ poslance Wolfa. Již tehdy mi bylo jasné, že Wolf pouze testuje co na to naše vedení a zda by to nešlo takhle, jako dělat ze sebe blbce. Dobře si vzpomínám jak mě okřikovala poslankyně Mertinová, že si nemám dovolovat na pana docenta. Ať tak nebo onak Wolf ve straně a v klubu zůstal a hlasoval zatím vždy spolu s ČSSD. Přišel na scénu radar o kterém už začala jednat vláda ČSSD a kolem Wolfa se množily zjevné snahy radar podpořit. Nová hysterická reakce nenechala na sebe dlouho čekat. Zajímavé, že stejnou reakci nevyvolal koňský handlíř Svoboda, který chce vyměnit radar za církevní restituce? Říkám, že s umístěním radaru na našem území nesouhlasím, ale to neznamená, že jsem proti diskuzi o této věci, tak jako jsem, pro diskuzi o důchodech, zdravotnictví a školství. Jsem zastáncem toho, aby se politika stala věcí veřejnou a mohlo se o ní diskutovat ve stranách, poslaneckých klubech, v odborných kruzích, ale i na veřejnosti. Ve straně se zbytečně vyhrožuje a útočí proti těm, kdo mají jiné názory.  Ovšem demokracie nemůže být jen na papíře a ze stran se nemohou stát uzavřené sekty. Svoboda slova nemůže platit jen pro vrchnost v politice, ale pro všechny. Přece tím, že s něčím nesouhlasím se nestávám zaprodancem ani nepřítelem strany. Je smutné, že se to dneska takto chápe.Nerozborná jednota nemůže být programem ani smyslem žádné strany. Strana je konglomerát lidí, kde nemusí mít všichni stejný názor, ale sbližují je myšlenky té či oné strany, v tomto případě sociálně demokratické myšlenky.

No a jsme zase na začátku. Spravedlnost v této straně nefunguje, demokracie vadí a mnozí jsou schopni prodat i sociální program za pár šupů. Zrovna teď ukázala ČSSD, že pokud jde o byznys jako v případě České pošty a elektronické komunikace je schopna všeho. Inu peníze nesmrdí a zase se někdo napakuje. Proč nám mohou vládnout takoví lidé, kterým nejde o nic jiného než o koryto a vliv, kdy mohou používat praktiky hodné mafiánů. Nedávno skončil soud o tom zda má pravdu paní Benešová, že máme mafiánskou justici. Rozsudek potvrdil to co si myslím, že to s naší justici není v pořádku. To samé však je ve stranách, tu naši nevyjímaje. Jak potom má ta justice vypadat, když se opět z lidí dělá stádo poslušných oveček. Za podraz se povyšuje a za projevený protinázor se vylučuje. Je to smutná věc, ale jakékoliv výhrůžky, vydíraní a vylučování lidí s jinými názory je cesta, která nevede nikam. Našim mocipánům se zatím roztahuje peří jako pávům, protože preference přibývají. Ale pravdou je, že pokud by nám nevládla arogantní a hloupá vláda byli by ty preference jiné. Musíme si přiznat jednu věc, že hlas pro ČSSD bude u mnohých voličů hlasem zoufalců, kteří nevědí co dělat a nemají na výběr.